Živě si vzpomínám na své únorové večerní setkání v jednom z pražských parků s klukem zhruba mého věku; na zádech batůžek, na hlavě čepice, v uších mu hraje empétrojka... bledý a strnulý jak figurína, jeho nohy levitují na úrovni mého pasu, lano uvázané vysoko na větvi... již mrtvý.

Skladba In paradisum je neoficiální rekviem za ty, kdo zcela ztratili veškerou naději. Věřím, že i jim se po té nejtemnější noci zjeví světlo.