Skladba Maják, které také někdy říkám Hiort, vychází z představy odlehlého ostrova v Atlantiku – lhostejno zda v souostroví Hebrid či Kanár. Na konci starého betonového mola, tváří v tvář oceánu, se otevírají dvě možnosti: udělat krok vpřed a zmizet v příboji burácejícího moře, nebo ustoupit do stínu skal, kde tušíme zašlý svatostánek lidské činnosti a štěrkovou stezku vedoucí do nitra ostrova. Je na nás, jakým směrem vykročíme.
Inspirací je zde motiv ostrova jako místa přechodu („liminal space“) a akt chůze jako hlavní podstata cesty (přítomný např. v díle R. Longa). Téma se zrcadlí i ve skutečném příběhu zachyceném irským rozhlasovým autorem E. Coulsonem (žena pořádající na odlehlém skotském ostrově seminář o vědomém odcházení, tzv. „Death Café“, se zde symbolicky i skutečně setkává se smrtí) nebo v britské poetické videohře Dear Esther, ostrovním simulátoru chůze.
Maják vzniká v návaznosti na vlastní výzkum na pomezí hudby a audiovizuální tvorby. Fascinuje mě imerzivní pohyb na hranici abstrakce a realismu, příběhu a jeho absence, hmoty fyzické a vnitřní. Hudební kompozici někdy stavím podobně jako asociativní film – místo obrazů ale pracuji s živou instrumentální hudbou.
Premiéra 28. srpna 2025, Trojhalí Karolina, festival Ostravské dny 2025, orchestr ONO, dir. Bruno Ferrandis.
